Denny Art

básnířka , fotografka

LEDOVĚ POLÁRNÍ

dvacet ledově-polárních , polárně-ledových básní s dozvukem podzimu

Není tomu tak dávno, co vyšla "kotva vesmírů" a už tady máme další a to pátou sbírku " LEDOVĚ POLÁRNÍ " 

Proč LEDOVĚ POLÁRNÍ? Možná protože v každé ledové je život. Možná proto, že v každé hořící je trocha ledu a možná proto, že LEDOVĚ POLÁRNÍ skrývá, zachraňuje, brání, ale také bere a bolí. Co si vyberete vy?

Tak ať u toho neumrznete, nebo snad... neroztajete? 

KOTVA VESMÍRŮ

"půlroční sběr - čtvrtá básnická sbírka"

Je tady srpen a od sbírky "PAPÍROVÁ LODIČKA" uteklo sedm měsíců. Za tu dobu se mi nastřádalo opět pár básní, které bych vám ráda nabídla ke čtení. Když jsem si je dala dohromady jako jeden celek zjistila jsem, že mám pocit jako bych přeskakovala z ostrova na ostrov. Přijde mi to tak nestálé a v podstatě cítím jak moc navazuje na název předchozí sbírky. Sama jsem z této sbírky trochu víc rozpoložená. Každá má sbírka měla vždy takový jeden skrytý záchytný bod, avšak "KOTVA VESMÍRŮ" se mi zdá poněkud jiná. Myslím, že ji sama svými slovy nedokáži popsat a vysvětlit, možná budete mít u čtení pocit, že kotvíte pokaždé na jiném břehu a možná naopak zjistíte, že je jen jedno místo, kde byla, je a zůstala. 

Nuže, nebudu dál rozpitvávat a rovnou vám popřeji příjemné čtení, myslím, že si v tom každý dokáže najít to své. Od klišé, kterému se stále nedokáži vyhnout, až po volný verš. 

tradiční poděkování patří všem múzám díky kterým mohla tato sbírka vzniknout. Děkuji

PAPÍROVÁ LODIČKA

"třetí básnická sbírka"

Ráda bych vám představila svou již třetí básnickou sbírku. Celou ji najdete v samostatné rubrice "papírová lodička". 

Možná by někoho zajímalo, proč zrovna tenhle název a jaký význam pro mě má. Netřeba vysvětlovat. Myslím, že už je o mě známo, že vše co dělám má svůj důvod, nebo pro mě znamená něco niterného. U papírové lodičky nebudu mít dlouhou předmluvu, ale zkusím ji popsat dle svých pocitů v co největší krátkosti.

Papírová lodička - obsahuje plutí od břehu k břehu, od přístavu k přístavu, nemá směr, cíl. Možná ho měla, ale shořela a možná neshořela, jen ji unesl vítr, anebo ji také potopil. Tato básnická sbírka obsahuje sdělení přítomnosti po návrat do minulosti až k budoucnosti. Obsahuje směs různých pocitů, dějů, chvil, které se mohou slučovat a nemusí. Možná by se mohlo zdát, že na sebe jednotlivé básně, příběhy navazují, možná navazují a možná ne. Časová pásma jsou přeházená, neumístěná, rozfoukaná. Papírová lodička...lehká, přitom tak těžká, snadno se potopí a tak snadno může plout a když shoří, vezme se nový papír a udělá se další. Je přitom jenom jedna a vlastně jich může být mnoho, na tom vlastně ani nezáleží, důležité je nejspíš to s čím vyplula, co veze, nebo kdy vůbec vezla a možná nedovezla. Kam plula nebo neplula? Taková ona je, od teď už jen tam, kam bude jen ona sama chtít.

věnování není konkrétní. Je věnována všem múzám, které mě v psaní provázely. Všem čtenářům, kteří si udělají chvíli pro Papírovou lodičku. 

Plujte, zastavujte, zkoušejte, a když nemáte už na čem plout, počkejte až pro vás nějaká papírová lodička zase připluje. Hlavně nikdy nezapomeňte na to, kým jste! 

NÁMOŘNÍK

již druhá básnická sbírka, zde "úvodní slovo" k sbírce a všechny basně najdete v samostatné rubrice "NÁMOŘNÍK"

Kdy jindy "vypustit" básnickou sbírku, když ne na 1.máje!
Ano, dnes symbolicky v den zamilovaných VÁM představuji svou již druhou básnickou sbírku s názvem "NÁMOŘNÍK".
Jak tomu bylo u první sbírky, tak ani zde tomu není jinak a těžce tápu s "úvodním slovem"! Proto jsem se rozhodla vyřešit to jiným způsobem, jinak řečeno "po svém" a proto vám, těm kteří budou číst tuto sbírku Námořník poslal vzkaz k veršům z lodního deníku...

Občas přijdou chvíle kdy si myslíme, že už všechna světla zhasla a když to nejméně čekáme z dáli pozorujeme světlý odraz který se míhá ve tmě. Chceme se k němu přiblížit a tak z posledních sil vstáváme a zkoušíme se přiblížit. Aniž bychom to čekali spatříme ještě malý plamínek, který zbyl. Tma se ho snaží udusit, ale i když je tak maličký stále se ji brání a ne a ne uhasnout. Bereme jej do dlaní a snažíme se ho odnést do bezpečí, ale kam jej před tmou ukrýt? Kam, když v té tmě vězíme spolu s ním. A tak nezbývá jiné cesty, než onen malý plamínek vložit do sebe, uchránit jej a doufat, že naše nitro jej rozdmýchá v nekonečné světlo, kterým budeme moci svítit na cestě ještě někomu dalšímu. Není však snadné plamínek rozdmýchat tak, aby svítil dostatečně a zároveň tak, aby neublížil. Najít jak se říká "zlatý střed" je docela těžkým oříškem. Když ho neudržujeme, pozvolna uhasíná a mizí i to poslední světlo, které v nás zbylo. Když jej rozdmýcháme moc, dokáže popálit, ublížit. Jak jen najít onen zlatý střed? Občas se mi zdá, že jsem se mu na chvíli přiblížila a dokáži ho udržet, pak se ale vyvedu z omylu a zjistím, že ho nechávám pozvolna uhasínat anebo naopak jsem jej rozdmýchala příliš. Je to jako plutí po moři. Občas přijde bouře, která rozbouří vlny a když ji neustojíme smete nás a občas je absolutní bezvětří, kdy nejsou žádné vlny a my stojíme se svou lodí na místě a když tomu nepomůžeme nehneme se z místa. Je to jako hledání rovnováhy v sobě samé. Jsme námořníky své vlastní lodi, plujeme po moři, oceánech. Míjíme přístavy, občas se pozastavíme a na chvíli v onom přístavu setrváme, pak se zase nalodíme a plujeme dál, ale také se často vracíme tam, kde jsme už jednou byli. A také se stává, že najdeme přístav s majákem do kterého vložíme svůj vnitřní plamínek a chceme už zůstat. Loď ukotvíme a vnitřně cítíme že právě zde je to místo, kam jsme měli doplout a kam naše cesta vedla. Někteří setrvají, někteří i přesto zase odplují i když se pak neustále otáčejí zpátky, někteří zůstanou a jsou šťastní. Je to různé, ale stále se musí udržovat onen plamínek jenž tkví uvnitř našich niter neb když to dělat nebudeme, vše uhasne a nepocítíme nic. Když není cit, není nic a srdce se rozpadne v prach jenž se rozplyne po přístavu a zbude pouze prázdná schránka, kterou dřív či později odnese vítr. Proto snažme se chránit plamínek jenž rozhořívá naše duše, srdce, nitra! Možná občas bude uhasínat natolik, že pocítíme až sžíravý chlad, který se nám bude dostávat do morků kostí a možná ho občas natolik rozdmýcháme, že popálí naše srdce, dlaně, sny, ale dokud plamínek je, jsme my a právě my jsme ta světla, která si vzájemně svítí na cestu. Někdo z nás může být Námořníkem a někdo z nás Přístavem, ale nezapomínejme na to, že každý Námořník potřebuje svůj Přístav a každý přístav potřebuje svého Námořníka.

VĚNOVÁNO: Múze díky níž mohla vzniknout tato sbírka a všem dalším Námořníkům, kteří hledají svůj přístav a Přístavům, kteří čekají na svého námořníka.

PODĚKOVÁNÍ: Múze, která těmto veršům dala Přístav v nichž se zrodily
Další poděkování: Všem čtenářům a také Janu Valnému, který mě mnoho naučil a je mi blízkým přítelem

(autor obrázku: Denisa Jaňourová)

DĚVČÁTKO

                                                   " PETIT FILLE " první básnická sbírka

Dlouho jsem přemýšlela, jak začít "úvodní slovo", tyhle věci mi zrovna dvakrát moc nejdou. Ale nakonec jsem se rozhoupala.

Loni, roku 2015 v srpnu se stala jedna událost. Střetla jsem se se svou druhou největší múzou za poslední léta a že těch múz bylo už tolik! Tahle byla však jiná, byla poznána a vlastně nikdy nepoznána. I přes okolnosti, které následovaly, mi tato múza přivedla za pár měsíců tolik inspirace, že ji nešlo nenapsat. A v podstatě z toho vznikla opravdu básnická sbírka. Tato sbírka nese prostý název. Název "DĚVČÁTKO", musela jsem doplnit název i ve Francouzském podání, neb si to sbírka zaslouží a je k tomu důvod. Je to dost osobní sbírka, řekla bych že velmi citlivá, upřímná a emoční, tedy pro mě určitě ano. A protože si myslím, že by byla škoda, aby zůstala "zahrabána" a nepřečtená, s pomocí Jana Valného jsme ji dali dohromady a nyní ji VÁM snad ještě nějakým čtenářům, kteří existují odkrývám, vlastně vám odkrývám kus sebe. Najdete v ní od všeho kousek, od poznání, po lásku, radost, zklamání, až po Malého prince, kterým byla inspirována jedna báseň, která se jmenuje BERÁNEK.
Budu ráda za jakékoliv ohlasy, ať už kladné, či záporné.

ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ:
Zvláštní poděkování patří mé múze, která mě téměř půl roku provázela, neb bez ní by tato básnická sbírka nikdy nevznikla.
Dále bych chtěla poděkovat Janu Valnému, který mi přátelsky pomohl sbírku sestavit.

Pak bych se chtěla omluvit za "rozřádkování" některých básní, ale z technických důvodu to tak prostě je.

Knižní zpracování není bohužel možné z nedostatku finančních prostředků.

Děkuji za ty, kteří při mně stojí i těm, kteří mi ukazují jaká být nechci. Denny Art

Denny Art


Protože každý z nás by měl prožívat svůj osobní příběh!

Každým otevřením těchto stránek, sdílením, podporou i kritikou mě posouváte dál! Na základě vaší aktivity, vašich reakcí si mohu šlapat cestičku ke svému cíli. 

Děkuji všem, kteří nejsou lhostejní!

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky