"NÁMOŘNÍK"
AŽ VODA KOMORY ZAPLAVÍ
Byla bys opuštěná jako poušť
suchá a písečná
ale mačkám spoušť
Posílám ostrůvek
plný vody
líbat ústa od borůvek
vysílat tajné kódy
Až bude správná chvíle
okusíš první lok
úsměvy milé
a už nezastavíme tok
Teď pouhá kulisa zní
nic neznamená
a já chci býti ní
ve tvém pokoji lapená
Nejsem z papíru
ani z písku
tys duše klavíru
a v srdcích nosíme třísku
Ale až voda komory zaplaví
chytíme se za ruce
třísky vyplaví
a k sobě přitisknu tě
ve svitu měsíce
ZA VLKA ŠEDÉHO
Za rána bílého
myšlenky tajím
za vlka šedého
city hájím
Tlapy se boří
do země mělké
ve vesmíru se noří
tvé oči křehké
Podnítit duševní "cosi"
malovat
být dotykem rosy
půlnoční psaní milovat
Vlčí dech
staví vor
z miliónu střech
jediná je vrcholem hor
Drápy do hrudi si zarývám
a do slepé mapy tlukot ukrývám
když buší
všichni kromě nás
jsou hluší
a tak za vlka šedého...
DÁLKY JSOU JAK PLÍSNĚ
V noci bezedné se budím
nemohu spát
myšlenky soudím
chtít s tebou se smát
Hraji tvé písně
víčka opakovaně zavírám
dálky jsou jak plísně
z oken srdce je utírám
Kytara stále zní
a když piješ
chci býti ní
a v ní se skryješ
Když do tebe pronikám
do každého kousku tebe se vpíjím
ve snech za tebou utíkám
překážky míjím
Jen o tobě v noci se mi zdá
jsi jediná
která mě opravdu zná
HLÁSÍŠ ČERVENOU
Studna vysychá
oblázek na dně bahna
ret ze zimy praská
uleví horká vana
a ty hlásíš červenou
chci změnit světla
rozsvítit zelenou
býti láskou jenž vzlétla
Podvědomí staví hráz
motýli nevzdávají cestu
poletí na doraz
až k tvému městu
A pak...
až k vesmírné družici
změnit její směr
vzít tě k měsíci
objímat bez úměr
V pevném objetí
ochočíš si mě, připoutáš
přijdou slzy dojetí
a pak už se mi neschováš
O KRUTÉM ŽIVOTĚ, VÁLCE
Máš potřebu hrát
když slunce zapadlo
nejde ti spát
a mě tak napadlo...
O čem jsou tvá slova?
pro mě tak tajemná
chci slyšet je znova
má dívko
známá a neznámá
O krutém životě, válce
kde matky své malé děti pohřbívají
nemají ochránce
Teď stále dokola zní
oči zavírám
rozechvět mě smí
pro hlas tvůj i skonám
Nestačí jednou
ani mnohokrát
jsi melodií nekonečnou
vyhrát a už neprohrát
A když zpíváš
to i zima rozkvétá
blíž mého srdce se dotýkáš
tvůj hlas všechny chmury rozplétá
Když máš potřebu hrát
vedle tebe chtěla bych usínat...
MYSL V MLZE
Na obloze
tančí draci
a v malém voze
bezkřídlí ptáci
Tančí
mezi planetkou naší
stáčí se k růži
meteory plaší
Mysl tvá v mlze
není si jistá
proud měnit nelze
když řeka je čistá
Nitro v plátně
plátno v duši
křehké básně
pocity tvé v tuši
Namaluj dvě dámy
uměním svázané
v galerii samy
sobě odevzdané
Nakresli planetku letící
dívkám v planetáriu sedící
Když mysl v mlze je...
pokryjí tě veršů závěje
POSLALA JSEM
Poslala jsem holubici
ať tvé sny chrání
když tys spící
Poslala jsem medvědici
ať chrání plamínek
když vítr zhasit chce svíci
Poslala jsem políbení
na ruce, jenž se třesou
rady jim není
Pohlazení na tvé dlaně
ať nezůstanou samy
jak pusté pláně
A něžná slůvka ještě
pro tvé nitro
tančit s tebou v lánech deště
býti tvé jitro
SPOJENÍ
Pocit zvláštní
když podvědomí podvádí
milovat s vášní
myšlenky silné a svádí
Cítíš to spojení
stejně jako já
mít na vědomí
že snad jsi má
Když přijdou dobré zprávy
uschne dým
budeme mít prázdné hlavy
ale neztratí se rým
Snad v dalších dnech
budeš stále má
shledáme se ve snech
...i já jsem tvá...
A KDYŽ
A když tma pohltí vrásky
pouze je schová
zatahá za provázky
láska nové snová
a když zahalíme tváře
světlo promění se v prach
odhalíme lháře
a pravda zůstane na řasách
A když zůstaneš
možná pochopíš
že bez dna nevstaneš
bez boje se utopíš
V PLÁŠTÍCH BÍLÉ DRÁPY
Slzy bijí na okapy
jako kotvy pevné
tahají tě v pláštích bílé drápy
útěchy tak laciné, levné
týden zdá se dlouhý jako rok
už jen špetka tebe zbyla
ze svobodné dívky otrok
pach nicoty z tebe bych smyla
moc už nezbývá
i tvá láska zdá se je pryč
z nitra noc co noc ubývá
a mně nezbývá víc, než tento kýč
jen veršů pár
pro tebe, ženu mého srdce
a když ne s tebou, tak budu stát opodál
dokud bude hřát slunce
dnešní ráno jako to včerejší
možná přece jen trochu jiné
víc chladné a přesto milejší
tváře přesto tak smutné
děvčátko s láskou na provázku
lampión pevně drží
vezme tě na procházku
na lavičku, kde hvězdy prší
a než uděláš onen krok
bude na ni sedět sama dál
i když uplyne týden jako další rok
když ne s tebou, aspoň opodál
chlopeň se nedovírá
lesem tvé myšlenky se linou
a mé nitro s tvým umírá
věří, že i za horizonty opět splynou
Ať budeš kdekoliv...
SNAD JEN ZMRAZIT
Světluškou být
když ve tvém nitru se stmívá
tvou tvář v dlaních mít
když smutně se dívá
Nelze lásce předejít
snad jen zmrazit
stíny obejít
objetím vánku srazit
A zase je ráno
má duše prahne
i když není přáno
světluška na tvé nitro sáhne
Jemně jej pohladí
políbí tváře
pochyby unaví
ulehne k tobě do polštáře
PUSTÉ PLÁNĚ
Kapky na oknech
tak ledové
tají se mi dech
když myšlenky na tebe
jsou medové
Pára z lesů se line
srdce jiným směrem míří
čas pomalu plyne
čekání stesk šíří
Pusté pláně
a vody bez labutí
chci držet tvé dlaně
lampión už neuletí
Touha sílí
neztrácet směr
už jen chvíli...
ZAHRAJ MI
Město v bílém oblaku
to slzy padají
sedět už ve vlaku
tvou lásku žádat potají
Vidět tvé prsty hrát
jedno z přání
a vidět tě se smát
bez ustání
Zahraj mi prosím melodii
do níž se schoulím
své nitro skryji
TULIPÁNY
Sněženky v zahradách
nerostou samy
kočáry v pohádkách
a ledové kry pouhé klamy
Máš ráda Tulipány
růžové, jak cukrová vata
máme plány
jenž nenahradí ani truhla zlata
Nekonečně mnoho políbení
nejsou třeba slova
našly jsme zalíbení
obláček z polibků nás schová
Odnese do daleké země
kde rosou jsou hvězdy
jsem v tobě
a tys ve mně
NÁMOŘNÍK
Sedím na palubě lodi
slunce usíná
další bezesná noc se rodí
maják u přístavu zhasíná
loď připevněná k přístavu
příliv ji kolébá
v dlaních držím představu
jak má hlava k tvým květům uléhá
kotva ze dna se nezvedá
rozhodla se zůstat dál
láska k tulipánu je bezedná
námořník bez něj plout by se bál
a tak srdce u zahrad odkládá
dobrovolně nechá jej změnit v prach
po jiném přístavu nebádá
raději zhyne ve vlnách
prach se rozletí
naši hvězdu pokryje
ať už kdokoliv kolem ní proletí
on ji vždy schová
před meteory ukryje
Námořník plachtu napíná
zvedá se vítr výš
a nitro usíná
u tvých kořínků
Tulipáne ty to víš
dál už se hledat nedá
Námořník doplul kam měl
a tak pouze na kraj přídě sedá
noc co noc při západu slunce
aby na medové polibky nezapomněl
zůstane i s lodí
i když jeho oči Tulipán nikdy nespatří
neb cítí jak voní
zůstane i když mu nic nepatří
beze slov a psaní
klidně v mlčení zhyne
má jen jedno přání
ať s melodií tvého hlasu splyne
Tulipáne!
jsem Námořníkem tvé něhy
ať stane se, co se stane
má láska k tobě utichne
až oceán pokryje všechny zemské břehy
zůstanu sedět na přídi sám
snít nepřestanu
neb jsi...
...Námořníkův Tulipán...
V ZAHRADÁCH
A když nezbudou slova
utichne hlas
pomyslím si znova
jsi tajemství vesmírných krás
ještě pár chvil prosím
pár dalších úsměvů
neb tys tulipánem
jenž v zahradách svého srdce nosím
ještě pár milých záchvěvů..
V LESE
V lese
a sám
kolik toho snese?
do sebe usebrán!
Bol pod kůži skrýt
ztratit hlavu
tajemství z rukou smýt
býti jeden z davu
v lese uschován...
TMU LÍBÁM
Sedím
do prázdna se dívám
hledím
tmu líbám
s domněním, že tě shledám
ještě tě zachytím
ale vypadá to
že naději nemám
ticho tyto chvíle píše
chtěla jsem víc
do prázdna zní tato klišé
a nezbylo mi nic
jako prázdná krabička
tělo bez obsahu
utichla ulička
na tvé okvětní lístky nedosáhnu
slzy přikryjí tělo
prázdno zase duši
kouzlo uletělo
světlušky lety ruší
kde jsem já
kde jsi ty
nic není jak být má
nad hlavami padají komety
chci tě najít
dlaně své ti podat
tvé nitro hájit
třeba s tebou i padat
bez tvých slov
tiše umírám
zbyl ze mě k zapálení stoh
k nicotě se ubírám
potácím se tmou
přístav nesvítí
temné stíny k sobě mě zvou
jen s tebou mě nechytí
zůstaň prosím
najdeme skrýš
pouze tebe ve svém nitru nosím
čekám
až mě uchopíš
a když ne
rozplynu se v dým
popel a prach
jsi mi vším
a tvé prázdno je můj vrah
zůstaň...
SDÍLEJ MĚ
Pohlť mě
celou svou krásou
sveď mě
budu tvou spásou
Chyť mě
do svých sítí
obejmi mě
budu tvou nejsilnější nití
Zabij mě
svou láskou
nepouštěj mě
budu tvou maskou
Drž mě
jak jen pevně umíš
miluj mě
budu tvá skrýš
Bojíš se a já bojím se s tebou
postavme se strachu
nohy nás zebou
láska zaniká a vzniká z prachu
sdílej mě...
V PŘÍSTAVU
Cítíme únavu
tys na pokraji sil
já v přístavu
a malý plamínek zbyl
Tvé ruce
a naše nohy studené
v medové dece
vzájemně se hřejí
v představách chycené
Maják v přístavu
možná pro cizí nesvítí
ale když námořník zavře oči
vypne hlavu
světélko ucítí
Vánkem chladným
mou mysl objímáš
přiblížit se není úkolem snadným
mlčíš, nic neříkáš
Sedím na přídi lodi
která k tobě připlula
kde láska k přístavu se rodí
k majáku přilnula
Malého námořníka přivezla
Choupette jej přístav pojmenoval
loď láskou uvízla
A Choupette příběh namaloval
V přístavu...
A CO JE VLASTNĚ LÁSKA?
A co je vlastně láska?
možná ze srdcí prach
třeba oheň, jenž v krbu praská
nebo slza na řasách
Hm, láska
ona tvé zvíře
tys její kráska
v nekonečné míře
... je to láska?
Ano, láska...
nedá se chytit
to je...
když tvá píseň mé srdce laská
nutí jej cítit
Láska
když chce být celá
neodstranitelná vráska
bez ní jsme prázdná těla
Co vlastně láska je?
možná když...
můj verš tvé nitro zahřeje
do medových obláčků ukryje
... i taková mohla by být
a možná je
LÁSKA...
CESTA, LÁSKA, STROM
CESTA listím posetá
drtí ji šlápoty
chladnými střepy pokrytá
stopy prošlé nicoty
LÁSKA ta sladkost hořká
stopy v úsměvy promění
na ozvěnu posečká
neb dnes milovat je umění
STROM větve své nabízí
nechť stanou se štětci
k pohybům dlaní vybízí
touží býti medovými letci
Cesta, Láska, Strom
tvá první slova
a až udeří hrom
tahle báseň je schová
Uzamkne do nitra skály
kam obavy nesmí
kde lásku struny rozehrály
Cesta k Lásce
a Láska Stromů
uchop plamínek
vezmi nás domů