DĚVČÁTKO

I´M WAITING FOR YOU

PŘIPLUJE LETMÝ VÁNEK

Připluje letmý vánek
obejme prázdné sny

Pohladí tvůj spánek
uspí prahnoucí rty

Připluje letmý vánek
dopis napíše

Schová se do našich schránek
s vášní se ti upíše

Připluje letmý vánek
dotkne se pouště

Nakreslí tvých cílů plánek
k vyzvednutí na poště
možná štěstí
a možná ne
možná skryta v houští
a možná zůstane

Když připluje letmý vánek...  

 ZROZENÍ
Zrodilo se další ráno
je má múza
nic není zakázáno

Zrodila se další naděje
cítit vůni jejího hlasu
chtíč pokryjí peřeje
poznávat barvy vlasů

Zrodil se čistý stín
reálný sen
či pouhý splín

Zrodila se hvězda
pro mou duši
doufat že se nezdá
nebe jí sluší

Zrodila se mléčná dráha
objímá mě něžně
občas mozek se zdráhá
počíná tak běžně?

Zrodila se vášeň
být její list podzimu
chtít další báseň
snad cíl neminu

Zrodila se hluboká hladina
bez zbytečných tajností
otevřena má slabina
ponořená v jinakosti

Zrodily jsme sladký oceán
nejsem klam
chtít být její eroplán
a jít čert ví kam

Zrodit verše pro ty oči
líbit se myšlenkám
kam lichotky se stočí
tichu s ní unikám

Zrodila se...

V DEŠTI STÁT
V dešti stát
nebát se hromu
nemuset nikomu lhát

Vnímat každou kapičku
neskrývat se
cítit až v malíčku

Vzít do koruny stromů
létat ve vodě
odnést potají domů

Solí osladit strach
překonat stud
darovat hvězdný prach

Přestat se bránit
číst z upřímnosti
čas chránit

Slunečnice nasbírat
pohladit tvář
pro tu lásku i umírat

Možná bych chtěla
dekorum ztratit
spojit těla

Snad smím chtít víc
prodat se té chvíli
dýchat z prázdných plic

A vlastně na čem záleží
nikdo neví
a nikdo prostor nestřeží... 

JISKRA
Je večer, měla bych spát
ale kdo dobrou noc bude vodě přát
chci to být já, ale nemám jak
snad jen dostat křídla
vzlétnout jako pták
přiletět vodě do dlaní
pohladit křídly
odkrýt svá přání

Teď za tónů hudby vlní své boky
pluje v mých myšlenkách
znát tak její kroky
cítit její slanost
okusit hlas
darovat svou sladkost

O JISKRU tajně prosím
ať je mou záplavou
vlny ve svém studu nosím
O JISKRU tajně žádám
ať voda vodnářem se stane
myšlenky střádám
snad ve vodě JISKRA vzplane

Je večer, a já nevím kudy
s vorem na ní plout?
pouhý ledovec nudy
chci do odlivu schoulit se nahá
mít pod nohama písek
poznat kam až dno sahá
má teď bouřlivou noc
já ve voru díru
maják okusí její moc
znát tak její míru

O JISKRU tajně prosím
ať je mou záplavou
vlny ve svém studu nosím
O JISKRU tajně žádám
ať voda vodnářem se stane
myšlenky střádám

snad ve vodě JISKRA vzplane        

 CIT
Ticho přestalo hrát
poušť roztála
mou duši spálila
mnohokrát
jako kapka se vpíjíš
mám strach
a přesto sílíš
chlad přestal hřát
oceán z pískových dolů
upřímnost chci si přát
vezmi mě domů
v prázdnu létám
staré šrámy se hojí
s tebou vzkvétám
jen ještě hlava se bojí
Jsi CIT, mou duši hladí
bouráš zeď
strach svádíš
říkáš: neboj se a leť
víra opustila dům
na správnou chvíli čeká
chce opět uvěřit snům
a ta kapka zase stéká
věřím, že chápeš
jsi souznění
a i když tápeš
jsi...
Jsi CIT, mou duši hladíš
bouráš zeď
strach svádíš
říkáš: neboj se a leť
poleťme spolu... 

 DĚVČÁTKO
Klidná a sny naplněná
pěna Pařížská
na obloze rozprostřena
ráno probouzím
verše píši
pohlazení nacházím
když oči tvé řádky slyší

Až ulehneš do polštářů zase
tvé děvčátko nepůjde spát
bude toužit po tvém hlase

Vstávám ve stínu
budím jitro
uzavření minu
býti tak tvé nitro

Oči slzí únavou
v souvětích bloudí
zítra zase vstanou
tma světlo soudí

Děvčátko při tobě bude stát
ne dokud dovolíš
ale dokud slunce bude hřát 

BUDE TO V POŘÁDKU

Ať je vše v pořádku
moc bych si přála
jemně otevřít skořápku
do které srdce bych dala
nový příliv
jiné dění
sledovat odliv
který byl a není
tolik pocitů v jednom místě
hlava bolí
ztracená v cizím městě
tvá přítomnost hojí
Raněná připluje loď
přístav ji přivítá
kotvu přes palubu hoď
i když se zmítá
Bude to pořádku
majákem chci ti být
skrz drama provléct pohádku
do žil něžnost rýt
možná lano na mě čeká
dobro jsem potopila
po líci slza stéká
Bude to v pořádku
slané kapky do moří
vytvořit přihrádku
kam smutek se ponoří
truhla milých slov
být tak víc
poznat něžný kov
stát se rub i líc
bez šance cesty není
listí ožije a zase zmizí
se sluncem čas se mění
rakovy úmysly s vodou jsou ryzí
Bude to v pořádku...

BEZ PÍSMEN

Bez písmen hodiny

smutek skryt v skladbě

místo něhy bodliny

myšlenka nezní vábně

k tobě nevede má cesta

směru se vzdalovat

s sebou záchrannou vestu

o úsměv se strachovat

V síti lapena

snad o týden později

steskem ztracena

třeba dlaně se zachvějí

Obzor již prosvícen

rozmalován mračny

můj pohled v něm uchýlen

chtíč zdá se jasný

Čas vzduchoprázdno raní

plavou motýli

srdce se tvému klaní

dostat víc než chvíli

Kam tahle cesta táhne?

od tužeb dál

tlukot po lásce prahne

snažit se aby cit neprohrál

Tichoprostor daleký

býti tak po tvém boku

tento úkol zdá se nelehký

ukryta v každém loku

Nalezneš mě dnes v myšlenkách?

smím snad doufat

rozpita ve chvilkách

na rovině se houpat

Prosté stýskání

bez objektivu snímání 

NECHCI....

V bludných kruzích ztracena

oči hynou

vlastní chybou topena

slzy se linou

Ne bez jedné

ale rovnou bez dvou

dno je bezedné

výčitky naději na kusy rvou

Nebýt cesty zpátky

v podzimu sama bloudit

stát se jen děvčátkem z pohádky

s karmou se soudit

Duch krvácí

slábne síla

tělo se potácí

pro koho býti milá

Tak to mrzí

vše chřadne

ďáblové jsou drzí

klec spadne

Monstrum zabít

osvobodit mysl

temný hábit

najít ve mně ještě smysl

Už teď se mi stýská

odpuštění nepřichází

nad osudem se blýská

včelka úl nenachází

Nechci aby křídla padla

shořel déšť

zmizela madla

Nechci.... 

 MALÝ ZÁZRAK
V myšlenkách hloubá
ticho v lese
skrytá touha
v hrudi strach nese

Na kole do kopců
uniknout se nedá
od smrtících porotců
a tak smutek
na tělo sedá

Pozdě vracet se domů
v duchu soucit
tušit bod zlomu
i kámen by procit

Do něhy z vášně
sejít a upadat
osušit na víčkách třásně
sebekontrolu nezvládat

Nalézt jistotu
v račí kůži
za tu samotu
čas lásce dluží

Slepá ulice
není však marná
i bez odpružené vidlice
zdá se být tvárná

Trpělivost nechybí
vnitřně plná
to se líbí
jak silná je vlna?

Není z papíru
ale je nahá
není šitá na míru
ale je pravá

Jako želva bez krunýře
odevzdává tělo
tiše a bez pranýře
tak jak by nebe chtělo

I když mračna se blíží
větve se lámou
vlk s laní se sblíží
duše v jednu vzplanou

Našel se....
Malý roztomilý zázrak 

NEPŘESTÁVEJ

Býti rozpolcena
zdá se být milá
tvým nitrem pohlcena
Ví, že jsi jiná

Býti rozpolcena
přátelství za lásku
taková je cena?
viset na sladkém vlásku

Byla službou
teď už není
stala se tužbou
pomalu se mění

A co bude dál
další slunce zapadá
prázdný sál
rozpolcenost touhu napadá

Buď jí blíž
ty i ona tak samy
mezi městy mříž
dlouhé deštné lány

Přejít trámy vratké
riskovat
časy jsou tak krátké
držet možnost milovat

Možnost ztratit
pak litovat
nebo směr proudu zvrátit
pak souzeni panovat

A tak čeká
nelze odejít
prosba velká
v tobě smět se utopit

V básních polapena
chtít prohloubit
tak jaká bude cena
vzdát se či uchopit?

Dostaň se blíž
a nepouštěj
najdi v ní skrýš
obavy rozpouštěj

Nepřestávej....

POPEL

Pátek třetí

stále nepoznaná žena

dny nekompromisně letí

rty pokrývá kávová pěna

Včera ani dnes

nebýt její

prohledat les

kde touhy se chvějí

Co bude zítra

zorničky opět nespatřím

kde končí naše jitra

jiným oblohám nezářím

Čistá deprese

jak červánky

vánek stíny roznese

do tajů studánky

Kam nutkání míří

kdy překročí hranici

chtění se hýří

chtít být konečnou stanicí

Stesk zaplavuje

komory srdeční

smutek unavuje

buňky lebeční

Vše v těle stůně

buď má podzimní vůně...

SRDCE VYPLAVENO

Prohlubování zastaveno
smutek se line
srdce vyplaveno
přístav mne nejspíš mine

dnes zpoždění
úsměv nevyšel
ztratilo se vědění
vesmír prosby neslyšel

Kam jen utíká
voda se nehrne
a vlastně protiká
slza po doteku prahne

Jsi měsíc v poušti
samota tíží
můj tlukot tě neopouští
co se k nám blíží

Jiskra v mých dlaních
tajná hvězda
schovaná v přáních

Nemůže zhasínat
přec je nekonečná
snad jen na chvíli usínat
strachem promáčená

Kde se nachází
je pravá
nebo prochází... 

S TEPLOTOU SE RVÁT

Prý jako raněná laň
pohled objektivu věnovat
sebe si chraň
další rána kupovat

Tělo nachlazeno
nemůže spát
v kapkách utopeno
s teplotou se rvát

Pár dní vydržet
a zase přijde čas

Pro tebe hvězdy zadržet
políbit konečky řas

Obejmout každý blesk
obětovat své tělo
ať zmírní se tvůj stesk
mé srdce by chtělo

Jak dnes jsi spala
co tvé horké čelo
noční obloha opět hrála
čí pomoc by to chtělo

Tvé tělo zakryji
deku položím

Hedvábím pokryji
do spánku uložím 

      TY TÓNY...
Každý úder nádech pocitů vklad
každý dotek výdech emocí sklad

klávesy ten tok spojí
vnímat každičký tep
tlukot stojí
bez tónů pouhá step

kvůli těm pocitům sedáš
a hraješ
úderům se odevzdáváš
a vzplaneš

slast pro uši
nepřestávej
pohlazení pro duši
neodcházej

hladí naše těla
tolik toužíme
být vše co jsem chtěla
o lásku se snažíme

klávesy pokryjí prsty
z reality únik
schoulená do bílé krusty
já tvá gama, ty můj průnik

budeš mi hrát
v tiché noci
budu ti psát
máš mě, mám tě -
ve své moci?

Ty tóny...

  SMÍM A MUSÍM

Srdce na provázku
nedávno ještě zaklíněno
smím tvé pozvat na procházku?
prázdno nyní vyplněno

Poslední střep zašumí
přetrhne provázek
lhát neumí
nastane konec otázek

Někde mezi světy
romantiku zaléváš
budíš mrtvé květy
brnění svlékáš

najdu oblázek
daruji slova
být jednou z vrásek
či tvá noční sova

Plout noční oblohou
planetky krást
tam kam jiní nemohou
sněžnou koulí třást

snít o domečku
v zahradách
zmírnit horečku
nežít v pohádkách

Pedál k zemi přiléhá
špičkou tlačen
síle podléhá
slzami smáčen

Dost bylo bouřek
nocí v samotě
dost bylo zkoušek
schoulena v nahotě

Smím a musím
zahodím správnost
dekorum ruším
chci oddanost

Býti jistota
stát se radostí
bytí každá trampota
stát se lékem na štěstí

Hledaná dlouho
už nepustím
bylo toho mnoho
jeskyň opustím

Vstříc této době
naproti snům
tebe ve svatební róbě
pro rodinu hřejivý dům

ono se to stane
až to co má -

vzplane..

UŽ JEN PÁR DNÍ..

Jméno si pamatuji
na zeď píši
nitro ukazuji
v čem má duše se liší

Na stěnu štětcem
černou barvou
nebýt hercem
vlasy ve větru plavou

už se to blíží
dny se krátí
kůže se sblíží
osamělost dotek zvrátí

Dívá se skrz žaluzie
bíločerná
rozum tlukot nezakryje
býti věrná

Bez cenzury
slékat šat
žádné noční můry
políbení si přát

Už jen pár dní
třeba se to stane
dojde k sdílení
prázdno zhyne

měsíc slunce střídá
úplněk paprsky chrání
kdo příliv hlídá
bójky pevninu brání

Už jen pár dní.. 

TAK ZÍTRA...

Opožděný spánek
zaspává ráno
rty hladí vánek
datum je dáno

nocí bloudí
drze povídá
dospělost soudí
sem tam se nehlídá

Uznává
kapka ironie
skromně se omlouvá
mládí neskryje

Přesto romantická
tahle píseň
stále poetická
i když šimrá tíseň

Kapky smyjí
slzy od útrap
hlasy se vpijí
pod okap

Už vlastně zítra
vysvitne nebe
snad nezmizí jitra
nitra naleznou sebe

Procházet se
po noční stráni
Nalézt se
na pusté pláni

Zaostří pohled
spadne stud
blízko na dohled
naplní se sud

Chytit políbení
tlukot zastavit
najít zalíbení
odevzdání postavit

Není už třeba slov
z dálky se blíží
vnitřně bohatý kov
dvě dívky se sblíží

Tak zítra... 

MINULOST

Minulost je tíseň

kosti sžírá

je jako plíseň

do morků krve vtírá

Minulost je lhaní

kůži sdírá

přítomnost haní

duše se vzpírá

Minulost je klam

tlačí dolů

je jako spam

blízká hromů

Minulost sráží

krade chtíč

zabít se snaží

Ale ona i se mnou, je PRYČ!

LAMPION

Připraven

na stole leží

pro další den

odložen

zabalen čeká

kdo zapálí knot

konstrukce křehká

propíchne i malý hrot

nedočkav noci

romantické

pro přání nachystán

sdílení tak poetické

o vzlet se postarám

vypustíme ho?

spolu?

náš Lampion....

NĚCO NA OBLOZE... PROSÍM HRAJ

Něco na obloze se třpytí

Snad kousky přání

Dlaně se natahují

Myslí, že je chytí

Něco na obloze pluje

Snad slzy snů

Nitro po nich dychtí

Motýl v břiše poletuje

Něco na obloze leží

Střepy krás

Snad tam i sněží

Dotýkají se řas

Obloha plná zrnek rýže

Vaří se ve vesmíru

Chci být blíže

Nalézt bílou díru

Snad i mléčná dráha

Na mne se dívá

Čas se zdráhá

A cikáda pod balkónem zpívá

Něco na obloze se hemží

Semínka pocitů

Stojí či leží

Možná smršť termitů

Balkón má terasa

Na nebeský bál vzhlížím

Rozkryji nebesa

Pod hrudník se plížím

Piano utichlo, schází

Město světla vypilo

Dostalo do nesnází

Sedím

Mlhu ze záře stírám

Pro kousek tónu

Prosím, umírám

Vesmíre! no tak hraj

Pro hru prstů

Utiším každý kraj

A i když začne pršet

Zůstanu stát

Symfonii slyšet

Pro velký třesk se prát

Prosím hraj....

DEŠTIVÉ RÁNO

Deštivé ráno

na sever táhne

pod rukama bahno

po lásce prahne

Líbám noční stíny

jediné zbyly

nesoucí pocit viny

řádky skryly

Vlasy schová

kousek plechu

A své řasy

ukovám z mechu

Protože teď není

spí v kajutě

můj obzor mění

stesk přijímán mrzutě

Víčka pálí

na dotek neznám

blýská se však v dáli...

NAD MOŘEM ZAMÝŠLÍ

Mořský vánek

myšlenky tiší

ticho kolébá spánek

ptáci tlukot slyší

Vítr ve vlasech

vůně tyrkysu

vlny v pásech

jednu myšlenku unesu

Nad mořem zamýšlí...

NAD PROPASTÍ

Ticho

kostel bez zvonu

smutno

bod zlomu

Festival, déšť

dva měsíce

a mrtvé moře

začalo kvést

vystřelím světlice

Whisky bol topí

molo příliš úzké

děvčátko srdce loupí

i přes cesty kluzké

zázrak nitro daruje

láme strach

teď zas stávkuje

je vlastní vrah

Nejistota děsí

silnější než čas

slunce stín oběsí

jak vesmír mléčný pás

Plamen se neptá

hoří

i když po dechu hltá

v slzách se noří

Možná je to příběh

ženy

stojí v prázdném lese

volá, ale bez ozvěny

nepřestává čekat

a už jen své

bezvládné tělo nese

Pustinou bez hlasů

Hledajíc nejistou spásu

A vlastně

příběh žen dvou

Jedna pro druhou

býti stvořenou

Spolu a přesto na jiném konci

vězí před propastí

něco nad nimi bloudí

třeba spolu skočí

odkryjí mraky

mrtvé s živým sloučí

stanou se ptáky

MY jsme ta hvězda

která nad propastí

bloudí..

LÁSKA MAGICKÁ 

Zapadá stín

procitne touha

přichází splín

věčnost dlouhá

kdy srdce bloudí

neznámo kam

čekat co se zrodí

třeba dojdeme tam

Tam kde touha

není pouze sen

kde láska se rouhá

až na samotný drén

Možná už jen krok

stačí

a bude magická

síla je dračí

tak dokonale

tragická

Snad se svěříš

správné rozpoložení

v ni věříš

pochyb není

Láska magická

nezkažená

V našem pojetí

poetická

éterická..

  AŤ UŽ...!

Jsem sama

představa vrtkavá

ty má dáma

v ulicích toulavá

rozpínám svou dlaň

to čekání věčné

tužbu si chraň

než dorazíme ke dráze mléčné

v kouzlo uvěř

ve střetnutí vesmíru

být dravá něžná zvěř

šitá na míru

ať už se srazíme

velkým třeskem se spasíme..

LÁSKO

Lásko

chci málo

a možná víc

třeba slunce falešně hřálo

už nepotřebuje nic

Lásko

možná poznáme pouze rub

žádný líc

a jestli tvé slunce zhasíná

můj měsíc doutná z plných plic

Lásko

třeba stačí dotek

a naše hvězda shoří

zůstane z ní pár fotek

rozplyne se v moři

Lásko

třeba jsem přízrak z temna

a žádný účel nemám

pouze odrazit tě ze dna

a pak odevzdaně skonám

Lásko

třeba se lano trhá

ale vcelku zůstane

věčnost ticha se vrhá

a možná nic z toho se nestane

Lásko

a i když budu jen přívěsem
třeba i zásobník

pro tvůj náboj

připravena jsem

Lásko

no tak ještě počkej

na výstřel....

NA TVÉ STŘEŠE

Už byla jsem ti blíž

stále se odevzdávám

teď jako sestřelená labuť

padám níž

ve tvůj padák

doufat nepřestávám

Nedržím už tlukot

tak pevně

puls se ztrácí

cítí méně

kam se vrací

Šípy do neznáma letí

kuš je slepá

Padlá holubice sletí

světelná dávka stoupá

Já hrdlička chudá

vrkám na tvé střeše

má křídla jsou rudá

schovaná do vankúše

Jako na podzim padá peří

kaštany ještě nevoní

čekám u tvých dveří

aorta zdá se nezvoní

A tak ulétám

na zemi chladné

na jitřenku spoléhám

odletět není snadné

Pod křídly tě slyším

pod křídly tě mám

bouři tuším

jsi jediná střecha

kterou znám..

ZÁŘ MÉHO OBZORU

Nad postelí

úplněk doznívá

spánku velí

srdce při tvých strunách usíná

Víčka přivřená

ve tvém hlase

duše usíná

v měsíční řase

Zamilovaná zní v prostoru

něžně spánek svádí

jsi zář mého obzoru

píseň, která hladí

OBČAS TOULAVÁ

Padat hloub a výš
občas ztracená
v mém náručí
najdeš skrýš

A zase prší
rána temná
vítr tlukot slyší
lásce jsem věrná

Doba je dlouhá
a zima voní
jsi má myšlenka pouhá
V louži se vlní

Nálada houpavá
plní se tvá mysl
občas toulavá
mým dnům dáváš smysl..

 CHÁTRÁM
Sedím v autě
kytaru poslouchám
ve zchátralé chatě
popel slýchám

Tiché chvíle miluji
pohled do neznáma
zrakem obrazy maluji
asi cítím to sama

před terasou
prázdná zahrada
býti pouhou okrasou
naději krýt záda

Houpačku vítr houpá
nikdo na ní není
a dívka hloupá
vzduch v slzy mění

Co když nikdo nepřijde
možná je vše jen fantazie
co když schody nenajde
a byla jen múzou poezie

Chatrč chátrá
se zdí si povídám
srdce po tobě pátrá
v ticho se rozpadám

Tápeš
Chátrám.... 

PRO MOTÝLÍ SVOBODU

Je pozdě
před čtvrtou ráno
ve vzduchu plují lodě
chci se dotýkat
ale není mi přáno

A tak skláním hlavu
vlaji v ulici
svůj zázrak hledám v davu
ale zůstávám ležet v silnici

Pozoruji semafor
stále bliká
z hlavy gramofon
beznaděj mě svléká

Doma zatáhnu žaluzie
počkám až má něha
oči jak studánky překryje
vlk se srnou k sobě lehá

Motýl mou láskou okřídlený
leží pod nemocniční peřinou
v přístrojích lapený
naděje na vzlet nezhynou

Hlava v obvaze
ale při vědomí
létáš na noční obloze
slzy strachem se roní

Ať křídla neshoří
a jsou suchá, až začne pršet
ať pod mé ruce se ponoří
déšť pokusím se zdržet

Zastavím přírodu
pro motýlí svobodu.... 

 MEDUŇKA

Meduňka uspává
mou mysl
pohádka skončila
v tobě našla jsem smysl

Meduňka hladí má víčka
obraz zhasl
chci líbat tvá líčka

Meduňka s medem
chráněná peřinou
cesty svedem
tužby splynou

Jsi meduňkou i medem
snovou peřinou
i ledem

Kolébáš můj spánek...

MÁŠ SPLÍN

máš splín
kráčíš tmou
pronásleduje mě stín
a já chci být tvou

ležíš
tvá tvář se v okně odráží
po krocích toužíš
tíseň sílu sráží

už jen pár nocí
tvou kůži pohltí doteky
máš mě ve své moci
chci zabalit tě do deky

do stropu se díváš
myšlenky poletují
kolik toho v sobě skrýváš
představy se milují

ještě pár hodin
a pohladím tvou tvář
celý svět prochodím
ať smím tě uloži na polštář

Přijdu a splín zmizí
protože..
city jsou ryzí
a tíseň nechtěná, cizí... 

LAVIČKA JE MI MALÁ

Lavička je mi malá
dnes domů nejdu
po cestě bezmoc hrála
do pole sejdu

Na chvíli jsi usnula
Defibrilátor pracoval
mezi světy jsi přepnula
Strach mě stahoval

Jsi zase zpátky
už nepřepínej
most bývá vratký
tak se mu vzpínej

Asi pátá dohořívá
plechovka se vyprazdňuje
mé srdce pro tvé zpívá
most upevňuje

Když se vzdáme
nebude nic
však sebe máme
bez hranic

A tak plápolej
v básních silná
krutou cestu udolej
o to víc zem bude pevná 

 BERÁNEK

Do zad vítr fouká
šeptá listí
tichá je louka
pláče bolestí

Překážek se nebojím
čeká mě krabice
mlhu překrojím
ke středu měsíce

Krabice bílá
ty ji pomaluješ
čeká v ní síla
kterou potřebuješ

co se v ní skryje?
Beránek
a všechny neduhy smyje

Nemaluj jiného
chci toho v krabici
roztomilého

Pak jehlou do kůže
necháme si jej vytepat
k srdci blíže
tam kde smíme milovat

Beránka... 

V NITRU TĚ OBJÍMÁM

Sešit plný básní
Chci ti dát sebe
Ty však říkáš: zhasni
Tolik mě z toho zebe

Pláč zalévá mou mysl
Že to tak cítíš, nevěřím
přesto říkáš: my nemáme smysl
objem slz nezměřím

kam ztratila se důvěra
se mnou už nemluvíš
úzkost sedá mi na bedra
holou pravdu jen ty víš

v hrudi zůstane mi šíp
line se bolest
ránu budu si šít
utíkat jako Forest

bezmoc se stupňuje
s pokorou přijímám
mlčení mou duši šrotuje
přesto říkám: v nitru tě objímám... 

ZHASLA SVĚTLA

Zhasla všechna světla

ztratila jsem jiskru

lež ji smetla

utichla ve větru

ať už půjdu kamkoliv

a ty se nebudeš dívat

budeš můj příliv

o francouzské pekárně budu snívat

neb tam je naše hvězda

a ty jsi láska

která není

a přesto se mi nezdá

v objetí snění

kde je vesmír

my tam jsme a realita není...